Když jsi s tím koho, miluješ, všechny radosti prožíváš dvojnásobně. Když ji s tím, koho nesnášíš, všechny strasti prožíváš dvojnásobně. Když jsi ze svým nejlepším kamarádem, jsi rád, že ho máš. (Kamarád je víc než kluk.)

Písen - Kdyby tady byla taková panenka

5. června 2010 v 10:15 | M.C.
1. Kdyby tady byla taková panenka, která by mě chtěla,
    Kdyby tady byla taková panenka, která by mě chtěla,
    Která by mě chtěla, syna vychovala, přitom pannou byla.
    Která by mě chtěla, syna vychovala, přitom pannou byla.
2.Kdybych já ti měla syna vychovati, při tom pannou býti,
   Kdybych já ti měla syna vychovati, při tom pannou býti,
   ty by si mě musel kolíbku dělati, do dřeva netíti.
   Ty by si mě musel kolíbku dělati, do dřeva netíti.
3.Kdybych já ti musel kolíbku dělati, do dřeva netíti.
   Kdybych já ti musel kolíbku dělati, do dřeva netíti.
   Ty bys mně musela košiličku šíti, bez jehel a nití,
   Ty bys mně musela košiličku šíti, bez jehel a nití.
4.Kdybych já ti měla košiličku šíti, bez jehel a nití.
   Kdybych já ti měla košiličku šíti, bez jehel a nití.
   Ty by si mně musel žebřík udělati, až k nebeské výši.
   Ty by si mně musel žebřík udělati, až k nebeské výši.
5.Kdybych já ti musel žebřík udělati, až k nebeské výši.
   Kdybych já ti musel žebřík udělati, až k nebeské výši,
   lezli bysme spolu, spadli bysme dolů, byl by konec všemu.
   Lezli bysme spolu, spadli bysme dolů, byl by konce všemu.
 

Karel Jaromír Erben

30. května 2010 v 11:27 | M.C.
Karel Jaromír Erben byl český historik, archivář, spisovatel, básník, překladatel a sběratel českých lidových písní a pohádek: představitel literárního romantismu.

7. listopadu 1811 se narodila miletínskému obuvnickému mistru a jeho ženě dovjčata - synové Jan a Karel. Jana ale brzy dostihl podobný osud jako oba jeho předchozí bratry - za necelé dva měsíce zemřel. Ze všech dětí přežil pouze Karel. Ale Anna, jeho matka měla velmi chatrné zdraví a Karel po ní zdědil náchylnost k tuberkuloze. Anna porodila celkem 9 dětí, ale vyskokého věku se dožil pouze Karel a jeho o pět let mladší sestra Josefka.

Karel měl do malička velký cit pro hudbu, ke vzdělání a učenosti jej vedli dědeček a strýc z matčiny strany. Matka si moc přála, aby se jejího jediného syna stal učitel. Její přání se sice nesplnilo, ale ve svých 65 letech umírala s vědomím, že dala národu velkého básníka. V roce 1821 přišel na Miletínskou faru mladý farář Jan Arnold, který přemluvil Karlovi rodiče, aby syna poslali na vyšší studium. Díky faráři se Karel dostal na gymnázium v Hradci Králové.

Jméno Karla Jaromíra Erbena bylo umístěno pod okny Národního muzea v Praze spolu s mnoha dalšími, viz. Dvaasedmdesát jmen České historie.


Jan Vilímek - Karel Jaromír Erben.jpg



Narození:              7. listopadu 1881, Miletín
Umrtí:                    21.listopadu 1870, Praha
Povolání:               Historik, archivář, spisovatel, básník
Národnost:            Česká
Státní příslušnost: Rakousko (později Rakousko-Uhersko)
Literární hnutí:       Romantismus
Významná díla:      Kytice z pověstí národních

Písen - Krtčí týden

30. května 2010 v 11:00 | M.C.
Čtrvek, čtvrtek, probudil se krtek,
pátek, pátek, uvázal si šátek,
sobota, sobota, ohlížel se po botách,
neděle, neděle, měl by vylézt z postele.

Pondělí, pondělí, slíbil že se osmělí,
uterý, uterý, chtěl ponožky patery.

Středa, středa, šesté hledá,
čtrvrtek, čtvrtek, líný krtek.

Čtvrtek, čtvrtek, líný krtek,
čtvrtek, čtvrtek, líný krtek,
líný, líný, líný, líný, líný, líný krtek.
 


Jaroslav Seifert Dědečkův pohřeb

29. května 2010 v 11:27 | M.C.
Byl květen, kvetly kopretiny.
Hudebníci, na čele pot,
vylili občas z trubek sliny
a obraceli stránky not.

Prohlížel jsem si andělíčky
přišroubované na voze,
drželi v jedné ruce svíčky,
druhou mířili k obloze.

Cesta stoupala nad Podhájí
a babička šla o holi.
Už vím, někdy pěkně hrají,
proč bolest tolik nebolí.

V přestávce mezi písničkami
slyšel jsem v háji kukačku
a její hlas šel věrně s námi
pod nebem téměř bez mráčků.

A střevlík běžel po melise:
a dokonce i ještěrku
zahlédl jsem vyhřívati se
u kraje strže na štěrku.

Trs konvalinek rostl v přítmí
pod břízou v trávě. Šel jsem dál.
Vždyt těžko bylo odskočit mi,
abych si jich pár natrhal.

A pod lipami mocných ramen
těšil jsem se vždy na rozhled.
Dědečku, sbohem, sbohem! Amen.
At na tvou hlínu prší med.

Co jsme se spolu nadívali
zpod korun těchto starých líp!
Mělnickou věž je vidět v dáli
a blízko, blitoučko je Říp.

Však jsme tu byli před nedávnem,
dnes vím už, proč v tom předjaří.
Stáls v kabátku, již starodávném,
a měl jsi slzy na tváři.

Písen Kočka leze dírou

29. května 2010 v 10:24 | M.C.
1. Kočka leze dírou pes oknem, pes oknem, nebude-li pršet, nezmoknem, nebude-li pršet, nezmoknem.
2.A když bude pršet, zmokneme, zmokneme, na sluníčku zase uschneme, na sluníčku zase uschneme.

Nepořádný krtek - písen.

29. května 2010 v 10:16 | M.C.
1. Bylo ráno a byl čtvrtek. Jaký krásný den!
    Před chalupou lezl krtek právě z díry ven.
R.:Kdo tě pustil do zahrady? zlostně jsem se ptal.
    Obrátil se ke mně zády a ryl klidně dál.
2. Když jsem se pak vracel zpátky, krtek už byl pryč.
    Lajdák jeden! U hromádky nechal ležet rýč.
R.:Kdo tě pustil do zahrady? zlostně jsem se ptal.
    Obrátil se ke mně zády a ryl klidně dál.

KDE DOMOV MŮJ: Hymna Č.Republiky

29. května 2010 v 10:10 | M.C.
1. Kde domov můj, kde domov můj?
 Voda hučí po lučinách,
 bory šumí po skalinách,
 v sadě skví se jara květ,
 zemský ráj to na pohled:
 a to je ta krásná země,
země česká, domov můj,
země česká, domov můj!


(2. sloka již není naše česká hymna, ale patří k této písni.)


2.Kde domov můj, kde domov můj?
V kraji znáš-li bohumilém
duše utlé v těle čilém,
mysl jasnou, vznik a zdar,
a tu sílu vzdoru zmar!
To je Čechů slavné plémě,
mezi Čechy domov můj,
mezi Čechy domov můj!

Písen=Pár havraních copánků

29. května 2010 v 10:01 | M.C.
1. Pár havraních copánků a tvůj tichý smích, ve dvou jedem do spánku, jedem na saních.

Cesta je tam vonavá, starý, hodný pán s usměvem ti podává bílý tulipán. (2krát)

2.Ukrývá se v poupátku malý, něžný sen, sen ti vepsal do plátků sám pan Andersen.

Krajinou, kde nemrazí, zvoní tulipán, pohádkou tě provází starý hodný pán. (2krát)

A je tu první písen: Montgomery

29. května 2010 v 9:55 | M.C.
1. Déšt ti holka smáčel vlasy, z tvých očí zbyl prázdný kruh. Kde je zbytek tvojí krásy, to ví dneska jenom Bůh.
R.Z celé jižní eskadrony nezbyl ani jeden muž, v Montgomery bijou zvony, déšt ti smývá ze rtů růž.
2.Tam na kopci v prachu cesty leží i tvůj generál. V ruce šátek od nevěsty, ale ruka leží dál.
R.Z celé jižní eskadrony nezbyl ani jeden muž, v Montgomery bijou zvony, déšt ti smývá ze rtů růž.
3.Tvář má zšedivělou strachem, zbylo v ní pár těžkých chvil. Proužek krve stéká prachem, déšt mu slepil vlas jak jíl.
R.Z celé jižní eskadrony nezbyl ani jeden muž, v Montgomery bijou zvony, déšt ti smývá ze rtů růž.
4.Déšt ti šeptá jeho jméno, šeptá ho i listoví. lásku měl rád víc než život, to ti nikdy nepoví.
R.Z celé jižní eskadrony nezbyl ani jeden muž, v Montgomery bijou zvony, déšt ti smývá ze rtů růž.

Jan Noha VŠECHNY CESTY

28. května 2010 v 20:34 | M.C.
Až jednou moře uvidím,
vlny a v dálce lod,
svůj kompas
přesně nařídím
a ty mně lano hod.

Až jednou hory uvidím,
ledovce strmý bok,
zavolej na mne,
at vždy vím,
že držíš se mnou krok.

Až jednou pouště uvidím
se stíny karavan,
vzpomen, kdo vodu
žíznivým
podal a žíznil sám.

Až zase domov uvidím
po návratu ze všech cest,
svůj kompas
přesně nařídím
na jednu z jeho hvězd.

(Okénko do nebe)

Kam dál