Když jsi s tím koho, miluješ, všechny radosti prožíváš dvojnásobně. Když ji s tím, koho nesnášíš, všechny strasti prožíváš dvojnásobně. Když jsi ze svým nejlepším kamarádem, jsi rád, že ho máš. (Kamarád je víc než kluk.)

Květen 2010

Karel Jaromír Erben

30. května 2010 v 11:27 | M.C.
Karel Jaromír Erben byl český historik, archivář, spisovatel, básník, překladatel a sběratel českých lidových písní a pohádek: představitel literárního romantismu.

7. listopadu 1811 se narodila miletínskému obuvnickému mistru a jeho ženě dovjčata - synové Jan a Karel. Jana ale brzy dostihl podobný osud jako oba jeho předchozí bratry - za necelé dva měsíce zemřel. Ze všech dětí přežil pouze Karel. Ale Anna, jeho matka měla velmi chatrné zdraví a Karel po ní zdědil náchylnost k tuberkuloze. Anna porodila celkem 9 dětí, ale vyskokého věku se dožil pouze Karel a jeho o pět let mladší sestra Josefka.

Karel měl do malička velký cit pro hudbu, ke vzdělání a učenosti jej vedli dědeček a strýc z matčiny strany. Matka si moc přála, aby se jejího jediného syna stal učitel. Její přání se sice nesplnilo, ale ve svých 65 letech umírala s vědomím, že dala národu velkého básníka. V roce 1821 přišel na Miletínskou faru mladý farář Jan Arnold, který přemluvil Karlovi rodiče, aby syna poslali na vyšší studium. Díky faráři se Karel dostal na gymnázium v Hradci Králové.

Jméno Karla Jaromíra Erbena bylo umístěno pod okny Národního muzea v Praze spolu s mnoha dalšími, viz. Dvaasedmdesát jmen České historie.


Jan Vilímek - Karel Jaromír Erben.jpg



Narození:              7. listopadu 1881, Miletín
Umrtí:                    21.listopadu 1870, Praha
Povolání:               Historik, archivář, spisovatel, básník
Národnost:            Česká
Státní příslušnost: Rakousko (později Rakousko-Uhersko)
Literární hnutí:       Romantismus
Významná díla:      Kytice z pověstí národních

Písen - Krtčí týden

30. května 2010 v 11:00 | M.C.
Čtrvek, čtvrtek, probudil se krtek,
pátek, pátek, uvázal si šátek,
sobota, sobota, ohlížel se po botách,
neděle, neděle, měl by vylézt z postele.

Pondělí, pondělí, slíbil že se osmělí,
uterý, uterý, chtěl ponožky patery.

Středa, středa, šesté hledá,
čtrvrtek, čtvrtek, líný krtek.

Čtvrtek, čtvrtek, líný krtek,
čtvrtek, čtvrtek, líný krtek,
líný, líný, líný, líný, líný, líný krtek.

Jaroslav Seifert Dědečkův pohřeb

29. května 2010 v 11:27 | M.C.
Byl květen, kvetly kopretiny.
Hudebníci, na čele pot,
vylili občas z trubek sliny
a obraceli stránky not.

Prohlížel jsem si andělíčky
přišroubované na voze,
drželi v jedné ruce svíčky,
druhou mířili k obloze.

Cesta stoupala nad Podhájí
a babička šla o holi.
Už vím, někdy pěkně hrají,
proč bolest tolik nebolí.

V přestávce mezi písničkami
slyšel jsem v háji kukačku
a její hlas šel věrně s námi
pod nebem téměř bez mráčků.

A střevlík běžel po melise:
a dokonce i ještěrku
zahlédl jsem vyhřívati se
u kraje strže na štěrku.

Trs konvalinek rostl v přítmí
pod břízou v trávě. Šel jsem dál.
Vždyt těžko bylo odskočit mi,
abych si jich pár natrhal.

A pod lipami mocných ramen
těšil jsem se vždy na rozhled.
Dědečku, sbohem, sbohem! Amen.
At na tvou hlínu prší med.

Co jsme se spolu nadívali
zpod korun těchto starých líp!
Mělnickou věž je vidět v dáli
a blízko, blitoučko je Říp.

Však jsme tu byli před nedávnem,
dnes vím už, proč v tom předjaří.
Stáls v kabátku, již starodávném,
a měl jsi slzy na tváři.

Písen Kočka leze dírou

29. května 2010 v 10:24 | M.C.
1. Kočka leze dírou pes oknem, pes oknem, nebude-li pršet, nezmoknem, nebude-li pršet, nezmoknem.
2.A když bude pršet, zmokneme, zmokneme, na sluníčku zase uschneme, na sluníčku zase uschneme.

Nepořádný krtek - písen.

29. května 2010 v 10:16 | M.C.
1. Bylo ráno a byl čtvrtek. Jaký krásný den!
    Před chalupou lezl krtek právě z díry ven.
R.:Kdo tě pustil do zahrady? zlostně jsem se ptal.
    Obrátil se ke mně zády a ryl klidně dál.
2. Když jsem se pak vracel zpátky, krtek už byl pryč.
    Lajdák jeden! U hromádky nechal ležet rýč.
R.:Kdo tě pustil do zahrady? zlostně jsem se ptal.
    Obrátil se ke mně zády a ryl klidně dál.

KDE DOMOV MŮJ: Hymna Č.Republiky

29. května 2010 v 10:10 | M.C.
1. Kde domov můj, kde domov můj?
 Voda hučí po lučinách,
 bory šumí po skalinách,
 v sadě skví se jara květ,
 zemský ráj to na pohled:
 a to je ta krásná země,
země česká, domov můj,
země česká, domov můj!


(2. sloka již není naše česká hymna, ale patří k této písni.)


2.Kde domov můj, kde domov můj?
V kraji znáš-li bohumilém
duše utlé v těle čilém,
mysl jasnou, vznik a zdar,
a tu sílu vzdoru zmar!
To je Čechů slavné plémě,
mezi Čechy domov můj,
mezi Čechy domov můj!

Písen=Pár havraních copánků

29. května 2010 v 10:01 | M.C.
1. Pár havraních copánků a tvůj tichý smích, ve dvou jedem do spánku, jedem na saních.

Cesta je tam vonavá, starý, hodný pán s usměvem ti podává bílý tulipán. (2krát)

2.Ukrývá se v poupátku malý, něžný sen, sen ti vepsal do plátků sám pan Andersen.

Krajinou, kde nemrazí, zvoní tulipán, pohádkou tě provází starý hodný pán. (2krát)

A je tu první písen: Montgomery

29. května 2010 v 9:55 | M.C.
1. Déšt ti holka smáčel vlasy, z tvých očí zbyl prázdný kruh. Kde je zbytek tvojí krásy, to ví dneska jenom Bůh.
R.Z celé jižní eskadrony nezbyl ani jeden muž, v Montgomery bijou zvony, déšt ti smývá ze rtů růž.
2.Tam na kopci v prachu cesty leží i tvůj generál. V ruce šátek od nevěsty, ale ruka leží dál.
R.Z celé jižní eskadrony nezbyl ani jeden muž, v Montgomery bijou zvony, déšt ti smývá ze rtů růž.
3.Tvář má zšedivělou strachem, zbylo v ní pár těžkých chvil. Proužek krve stéká prachem, déšt mu slepil vlas jak jíl.
R.Z celé jižní eskadrony nezbyl ani jeden muž, v Montgomery bijou zvony, déšt ti smývá ze rtů růž.
4.Déšt ti šeptá jeho jméno, šeptá ho i listoví. lásku měl rád víc než život, to ti nikdy nepoví.
R.Z celé jižní eskadrony nezbyl ani jeden muž, v Montgomery bijou zvony, déšt ti smývá ze rtů růž.

Jan Noha VŠECHNY CESTY

28. května 2010 v 20:34 | M.C.
Až jednou moře uvidím,
vlny a v dálce lod,
svůj kompas
přesně nařídím
a ty mně lano hod.

Až jednou hory uvidím,
ledovce strmý bok,
zavolej na mne,
at vždy vím,
že držíš se mnou krok.

Až jednou pouště uvidím
se stíny karavan,
vzpomen, kdo vodu
žíznivým
podal a žíznil sám.

Až zase domov uvidím
po návratu ze všech cest,
svůj kompas
přesně nařídím
na jednu z jeho hvězd.

(Okénko do nebe)

Měsíčná noc - Jaroslav Seifert

28. května 2010 v 20:30 | Z knihy "Chlapec a hvězdy"
Než mráz mi všechna okna zasklí,
než přijde zima, led a sníh,
spravím si boty, už mi praskly,
a čouhají mi palce z nich.

Jednou mi voda na vantroky
odnesla potěh, knejp a floky.

A řeknu vám, tak ševcovina
protiví se mi, mám rád klid.
To jeden básník z Miletína
zavinil, že tu musím šít.

A ještě k tomu musím šíti,
když měsíc nejpěkněji svítí?

A také nerad straším děti:
vždyt já bych stokrát radši byl,
kdybych směl jenom přihlížeti,
jak vlny, první, druhá, třetí,
zašnou se tiše předháněti,
aby je měsíc postříbřil.

Polednice-Jiří -suchý

28. května 2010 v 19:10 | M.C.
U lednice dítě stálo
Z plna hrdla zpívalo
Na tranzistor k tomu hrálo
Do rytmu se kývalo

Hudba kvičí nervy ničí
Nepeče sep ečeně
Cosi syčí na vařiči
Matka křičí zděšeně

Mléko prchá! Běda běda!
Nateklo mi do boty
Táta bude bez oběda
Pro tebe ty zlobo ty

Zanech řvaní moje zlato
Hrej si - tu máš kohouta!
Jedva matka dořekla to
Bouch bác! Letí do kouta

Podlily se krví oši
Povalené matičce
Pozvedne se Povyskočí
A pak řekne kratičce

Pojd si pron ty Polednice
Pojd vem si ho tuláka
Stojí stojí ulednice
Nepracuje Huláká

Malá bledá tváři divé
Pod plachetkou osoba
Škytá heká prská plive
Vichřici se podobá

Vlivem síly odstředivé
Plachetka když zvedne se
Odhalí se hnáty křivé
Bože to je recese

Kde se vzala bledá malá
Pod plachetkou perzona
Dodnes nevím proč mi dala
Dvojitýho nelsona

A pak řekla: naval dítě
Nekoukej tak zarytě
Na ta slovat začla hbitě
Honit dítě pod bytě

Když pak celá rozechvělá
Dítě v rohu lapila
Pozval jsem ji kdyby chtěla
By se se mnou napila

Nejprve se upejpala
Pak se vrhla na whisky
Pro mě v domě nenechala
Nic než prstů otisky

Od té doby dnes a denně
jak poledne udeří
Malá bledá neprodleně
Narve se mi do dveří

Vypije mi slivovici
Vypije i petrolej
Proto nikdy Polednici
Na dítě si nevolej

Kytička fialek Jaroslav Seifert

28. května 2010 v 18:43 | M.C.
"Podruhé nesmíš utrácet!
Prozrad mi! Kolikpak stála?"
A těch pár maminčiných vět,
znal jsem už téměř nazpamět.:

Šetřila vždycky zmála.
"K holiči radši měl bys jít!"
To znám již.
Ted možná dodá.:

"Zítra budeš chtít na sešit!
 A kde mám na to všechno vzít!
Krejcaru je dnes škoda!"
Jen násilím jí vtiskl jsem,

ten modrý chomáček jara,
když splácela mi polibkem,
zaševelilo jejím rtem:
"Synáčku, už jsem stará!"

Rok co rok se tak zlobila,
později mín už sice.
Když vázičku si rozbila,
dávala kvítka spanilá,
do sklenky od hořčice.

Kam odchází Večerníček - Josef Brukner

28. května 2010 v 18:33 | M.C.
Kam odchází Večerníček - Josef Brukner

Možná, že se někdy ptáte,
když z večera usínáte:
"Kam odchází Večerníček,
sotva řekne: Dobrou noc! ?"

Je taková Země snění.
Každý sen se v ní hned změní,
v jedno krásné
vyprávnění.

V té zemi, když usnete,
Večerníčka najdete!
Všelijaké sny  a zdání,
zdraví se s ním na potkání!

Líné přitom v trávě leží,
veselé zas někam běží,
a ty co se zdály loni?,
chystají se znovu zdát.

Pěšinky tu nosí boty s cicvárkovou tkanicí,
aby cestou do dřímoty
vrzaly jak slavíci.
Večerníček si tu s nimi říká pohádky a šprýmy při Večernici.

Kytice - Karel Jaromír Erben

28. května 2010 v 18:25 | M.C.

Kytice - Karel Jaromír Erben - Balada


Balada=smutný děj, tragický konec, pochmurný ráz


http://superstarshop.cz/covers/kytice.jpg

Zemřela matka a do hrobu dána,
siroty po ní zůstaly.
I přicházely každičkého rána
a matičku svou hledaly.

I zželelo se matce milých dítek.
Duše její se vrátila.
A vtělila se v drobnolistý kvítek,
jímž mohylu svou pokryla.

Poznaly dítky matičku po dechu.
Poznaly ji a plesaly.
A prostý kvítek, v němž majíc utěchu
mateři-douškou nazvaly.

"Mateří-douško! Vlastni naši milé,
vy prosté naše pověsti.
Natrhal jsem Tě na dávné mohyle:
Komu má tebe přinésti?

Ve skrovnou já tě kytici zvážu,
ozdobně stužkou ovinu,
do širých zemí cestu ti ukážu,
kde příbuznou máš rodinu.

Snad, že se najde dcera mateřina,
jenž mile dech Tvůj zavoní,
snad že i najdeš některého syna,
jenž k tobě srdce nakloní."

Proč vlatně blog Básně a písně?

26. května 2010 v 18:28 | Martina Caletková
Moc ráda zpívám, a jsem velmi uspěšná právě v recitačních soutěžích, a mám ráda zpěv a chtěla bych chodit do zpěvu.